Duben 2022: Co předchází změně návyku?

Mohlo by se zdát, že cesta ke změně nežádoucího návyku nebo zlozvyku začíná okamžikem, kdy si uvědomíme, že chceme něco změnit, a začneme uvažovat o tom, jak to udělat.

Ve skutečnosti proces změny začíná ještě dříve. Americký psycholog J. O. Prochaska považuje za první fázi změny tzv. stadium prekontemplace. V této fázi se zatím měnit nechceme a nehodláme. Na potřebu změny nás ale začne upozorňovat naše okolí, naše rodina, přátelé, nebo kolegové. Někdy jde jen o opatrné a nenápadné naznačování, jindy o otevřený nátlak. 

Naše první reakce je obvykle obranná:

• Popíráme a odmítáme, že bychom měli jakýkoli problém.
• Své chování si ospravedlňujeme a nalézáme pro něj řadu "dobrých důvodů".
• Ze svého chování obviňujeme druhé lidi nebo okolí.
• Přičítáme zodpovědnost vnějším faktorům, které nemůžeme ovlivnit.
• Bagatelizujeme negativní důsledky svého návyku, i přes fakta a důkazy jim odmítáme uvěřit.
• Odmítáme jakoukoli pomoc - žádnou přece nepotřebujeme, ať nás všichni nechají na pokoji!

Prostě se zatvrdíme a řekneme, že je to celé nesmysl a že nic měnit nebudeme.

Tato reakce je pochopitelná, protože nám přináší řadu psychologických benefitů:

• Cítíme se v ní bezpečně.
• Když nebudeme nic měnit, nemůžeme ani udělat nějakou chybu.
• Osvobozuje nás od naléhavosti požadavků okolí a sociálních tlaků.
• Osvobozuje nás od pocitů viny.

Pokud je nátlak okolí natolik silný, že nás přiměje k nějaké akci (druzí nás například donutí vyhledat odborníka, přihlásí nás na kurz, koupí nám permanentku na cvičení ...), jdeme do toho polovičatě a bez motivace, což má za důsledek, že pokus o změnu selže. To nám opět dodá potřebné ospravedlnění: "Vidíš, nefunguje to, nemá to cenu ..."

Pokud jste se vy sami snažili někoho, kdo na to ještě nebyl připravený, přimět k nějaké změně, možná jste to zažili na vlastní kůži.

Samozřejmě netvrdím, že se máme změnit, kdykoli to po nás chce někdo jiný. O tom, jestli je nějaké naše chování nebo návyk problematický, si musíme samozřejmě rozhodnout my sami. Ale nad podobnými signály bychom se minimálně měli zamyslet, než je šmahem odmítneme.

Možnosti pro sebekoučování

Zamyslete se nad tím, jaké signály ohledně vašeho chování a návyků vám vaše okolí vysílá.

Umožněte lidem, kterým na vás záleží, aby vám pomohli. Řekněte jim, jak vám mohou pomoci - že ještě nejste připravení na jakoukoli akci, že možná nestojíte o rady, ale že jste připraveni poslechnout si otevřenou zpětnou vazbu, přečíst si nějaké informace ...

Uvědomte si, jaké obrany používáte: Co děláte nebo říkáte, když vás někdo na vaše chování upozorní? Požádejte někoho, komu věříte, aby vám řekl, jaké obranné mechanismy používáte (například popírání, bagatelizace, racionalizace, projekce ...). Druzí lidé naše obrany obvykle jasně vidí, jen zřídka je oklamou.

Začněte si uvědomovat, kdo váš návyk naopak podporuje a posiluje - to jsou "komplicové", kteří vás ponoukají k problémovému chování, obhajují je, bagatelizují jeho dopady ("Ale prosím tě, ještě jedna sklenička / cigareta / kousek dortu tě nezabije", "Přece nebudeš trhat partu" ...).

Ke "zlomovému okamžiku", kdy přejdeme z fáze prekontemplace do fáze kontemplace, často dojde i pod vlivem nějaké vnější události či vývojové síly (např. dosažení určitého věku, svatba, narození dítěte, změna práce, nemoc, stárnutí ...). V poslední době byla pro řadu lidí takovou spouštěcí událostí pandemie covidu nebo začátek války.

Na jaké vaše návyky a zlozvyky vás vaše okolí upozorňuje?

Jak na to zatím reagujete? Jaké obranné mechanismy používáte?

Co by se muselo stát, abyste svůj postoj ke změně změnili?

Mnoho úspěchů při sebekoučování Vám přeje Váš kouč Irma Bohoňková!